Nebbiolo

Vína z odrůdy Nebbiolo jsou považovaná za jedna z nejlepších italských červených vín, na severu Itálie jde bezkonkurenčně o nejlepší modrou odrůdu vůbec. Hrozny Nebbiolo jsou základem pro proslulá vína Barolo a Barbaresco a Nebbiolo je známé spíše pod těmito regionálními jmény. I když se pěstuje i jinde, jsou to právě italské regiony Piemont a Lombardie, kde se urodí největší část celosvětové produkce těchto hroznů.

Celkově byla odrůda v roce 1016 vysázená na 7997 ha vinic, z toho 443 h je ve vinařských regionech Nového Světa a 7554 ha v tradičních oblastech, převážně v Itálii. Její podíl na celkové světové ploše vinic byl 0,18 % a Nebbiolo bylo 84. odrůdou z hlediska osázené plochy. Jeho polularita mírně roste protože ještě v roce 2010 zaujímalo 102. místo s celkovou osázenou plochou 6125 ha a podílem 0,13 % na celkové výsadbě.

V samotné Itálii se největší část pěstuje v Piemontu (81 %), dalším významným regionem je Lombardie (15 %). Nejznámějšími oblastmi, kde se Nebbiolo pěstuje, jsou v Piemontu Barolo, Barbaresco, Nebbiolo d’Alba, Langhe Nebbiolo, Roero, Gattinara, Carema a Ghemme. V Lombardii jde o oblast Valtellima & Sforzato. Zajímavostí je, že navzdory vší prestiži a proslulosti, kterou vína z Nebbiola piemontskému regionu zajišťují, nejde zdaleka o nejrozšířenější odrůdu. V roce 2010 představovala vína z Nebbiola pouze 3 % zdejší produkce, v kontrastu například k 15násobně více zastoupené odrůdě Barbera.

Předpokládaný původ odrůdy leží v oblasti Valtellina v Lombardii. Už v prvním století zmiňuje skvělá místní vína římský filozof Plinius starší a i když přímo nejmenuje, jeho popis víceméně sedí na Nebbiolo. Další už konkrétní zmínky následují ve 13.-15. století, kdy se mluvilo o odrůdě „nibiol“, „nebiolo“ a „nubiola“. Už tehdy bylo Nebbiolo velmi ceněné a svědčí o tom i tehdejší tresty za poškození této révy, které se pohybovaly od velmi vysoké pokuty až po useknutí pravé ruky nebo oběšení při opakování přestupku.

Jako mnoho jiných odrůd i Nebbiolo prošlo během staletí velkým vývojem. Například v polovině 19. století se pod tímto názvem vyráběla červená, sladká vína. Známá byla především v Itálii. Kvůli nepřátelství s Francií se o ně sice začali zajímat také angličtí obchodníci s vínem, do té doby dovážející především Bordeaux, ale nesnadný transport zabránil jejich zásadnějšímu rozšíření mimo Itálii.

Další velkou ranou byla epidemie filoxéry v polovině 19. století, která zdecimovala velkou část vinic Nebbiola. V reakci na ni se vinaři rozhodli nové vinice osázet pestřejším mixem variet, z čehož profitovala například už zmíněná odrůda Barbera. Dnes Nebbiolo pokrývá asi 9 % vinic Piemontu, ve srovnání s 30 %, které zabírá Barbera. Nicméně Nebbiolo je stále považované za odrůdu nejlépe adaptovanou na typické počasí piemontské počasí s horkými léty a mlhavými podzimy. Nakonec i samotné jméno odrůdy odkazuje na mlhy, italsky nebbia.