Barbera

Barbera není úplně nová odrůda, první zmínky o ní jsou k nalezení už v archivu katedrály Casale Monferrato z let 1246-1277. Dlouhou dobu byla ale vnímaná spíše jako “dělnické víno”, které se stáčelo do sudů, a i přes masivní rozšíření nebylo příliš uznávané. Na reputaci jí nepřidala ani metanolová aféra v roce 1986, kdy v Itálii několik lidí zemřelo a další byli hospitalizování po pití právě Barbery s obsahem metanolu. Ten se do vína od různých vinařů dostal jako důsledek nelegálního pokusu distributorů o zvýšení obsahu alkoholu a tím i zisků. Protože se Barbera jako levné víno nelahvovala přímo ve vinařství, šlo cestou k zákazníkovi do vína přímíchat leccos.

Dalším problémem Barbery byla vždy její určitá kyselost a svíravost, která se dlouho řešila přidáním jiné odrůdy. Právě v období zmíněné metanolové aféry se ale někteří průkopníci nezávisle na sobě pokusili o jiné řešení a tady začíná krásný příběh vzestupu Barbery.

K renesanci Barbery přispěli nezávisle na sobě různí vinaři. Prvním z nich je Émile Peynaud, otec moderní enologie, který při své práci v Bordeaux definoval zásady, které se staly standardem pro výrobu kvalitního vína obecně:

• sběr hroznů až o dva týdny později než obvykle
• dokončení sběru co nejrychleji
• upustilo se od sbírání nedozrálých nebo nahnilých hroznů
• drcení a fermentace samostatně podle stáří, vinice
• kontrola jablečno-mléčné fermentace

Jeho další cesta vedla do Itálie, ale v Piemontu jeho doporučení nechat zrát Barberu ve francouzských dubových sudech tradiční výrobci nejdříve odmítli. Jeho zkušenosti ale využili v Toskánsku, kde pomohl zavést mezinárodní odrůdy a stál tak u zrodu supertoskánských vín. Jejich úspěch poté přinutil vinaře v Piemontu změnit názor.

Dalším inovátorem byl Giacomo Bologna z vinařství Braida. Počátkem 80. let stejně jako mnoho jiných vinařů cestoval za novými poznatky a zkušenostmi do vyhlášených vinařských oblastí. V jeho případě se jednalo o Kalifornii a okamžitě po návratu začal experimentovat s dubovými sudy. Jeho dílem je slavné víno z Barbery, Bricco dell’Uccelone. Pokud budete na dovolené poblíž obce Rocchetta Tanaro, můžete navštívit jeho restauraci Trattoria I Bologna.

Posledním z trojice experimentátorů je Angelo Gaja, který se také inspiroval u Francouzů a jejich způsobu zrání v barikových sudech. Dnes je nejrespektovanějším italským vinařem současnosti a uznávané Gambero Rosso ho hodnotí jako nejlepšího italského vinaře.

Již zmíněné víno Bricco dell’Uccellone z vinařství Braida je prvním velkým mezinárodním úspěchem Barbery. Giacomo Bologna vsadil na zrání v malých francouzských dubových sudech, výrazné snížení výnosů z vinice, citlivější vinifikaci a francouzský styl stáčení “cru”. Hodně také pomohl současný úspěch Nebbiola/Barola, který povzbudil zájem o další vína z oblasti Piemontu. Už první ročník Bricco dell’Uccellone 1982 zaznamenal obrovský úspěch. Šlo o první Barberu prodávanou mezinárodně a odrůda díky ní nebyla vnímána jako slepá ulička, ale jako vysoce výnosná varianta. V roce 2019 se Bricco dell’Uccellone stalo v hodnocení Wein Legende dokonce třetím nejlepším italským vínem vůbec.

Barbera na vinici skvěle doplňuje další odrůdy, protože dozrává o přibližně 2 týdny dříve než Nebbiolo a sklízí se obvykle na konci září po Dolcettu. Dnes vinaři začínají experimentovat i s pozdější sklizní. Barbera má také výhodu, že nevyžaduje nejlepší polohy. Dokáže se přizpůsobit široké škále půd, nejlépe se jí daří v méně úrodných vápenatých půdách a jílovité hlíně. Naopak písčité půdy mohou omezit vitalitu a výnosy, Barbeře se málokdy daří ve velmi alkalických nebo zasolených půdách.

V Itálii se Barbera pěstuje na 17,929 ha vinic, především v Piemontu, Lombardii, kraji Emilia-Romagna a Kampánii. Apelacemi je Barbera d’Asti DOCG a její podzóna Nizza DOCG, Barbera d’Alba DOC a Barbera del Monferrato DOC.