Riesling

Odrůda Riesling (Ryzlink rýnský) bývá někdy nazývána „král vín a víno králů“ a patří mezi nejušlechtilejší bílé odrůdy. Riesling z Německa je dnes stejný pojem jako Pinot Noir nebo Chardonnay z Burgundska a Cabernet Sauvignon z Bordeaux.

Jde o svěží a ovocné víno, které má obrovský potenciál zrání. Pro ryzlink je typický vysoký obsah kyseliny, která je však vyrovnána plností vína. Díky tomu nabízí ryzlink celou paletu chutí, ze které si musí vybrat každý milovník dobrého vína.

Jak napovídá název, odrůda pochází z údolí Rýna, první zmínka o něm je z roku 1435, kdy si 13. března téhož roku zapsal sklepmistr Klaus Kleinfish ze zámku Katzenelbogen v Rüsselsheimu nákup šesti lahví „rýnského vína“. Poté již jsou písemné dokumenty četnější, například záznam o nákupu dvanácti set lahví ‘Ruesseling’ vína pro St Jacob Hospice v Trieru z roku 1464 svědčí o rostoucí popularitě tohoto vína. K tomu hodně přispělo zjištění, že moselská lehká červená vína se nevyrovnají svojí kvalitou červeným burgundským vínům a proto se ve 14. století masivně přecházelo na pěstování bílých hroznů.

Dále je potřeba ještě zmínit, že existují i dřívější zmínky o rýnském ryzlinku odjinud, avšak bez přímých písemných dokumentů – z rakouského Wachau v roce 1232, z Westhofen v Rheinhessen v 1402 and také Alsasku v roce 1348. Dnes to jsou všechno oblasti, kde se ryzlink pěstuje. Nejvyšší kvality – a také ceny – však dosahují právě moselské rieslingy.

Riesling pravděpodobně vznikl křížením odrůdy Heunisch se semenáčem Tramínu. Jeho název pochází z německého slova ‘verrieseln’, odkazujícího na problematické zrání révy v chladném počasí. Dnešní název riesling se používá od roku 1552.

Legendární je historka o vzniku sladkého ryzlinku, která se údajně stala na zámku Johannisberg v Rheingau. Tady „nešťastnou náhodou“ poprvé vyrobili v roce 1775 riesling spätlese. Legenda vypráví, že posel vezoucí příkaz k zahájení sklizně byl přepaden a nedorazil do cíle. Mezitím bobule rieslingu zčervenaly a byly napadeny infekcí Botrytis cinerea. Majitel je považoval za zkažené a daroval je sedlákům, kteří z něho vyrobili úžasné víno a zbytek je už známá historie.

Náhodou – jak to většinou bývá – byla objevena schopnost rieslingu vytvářet v bobulích vysoký obsah cukru, aniž by se ztrácela kyselinka. To dává ryzlinku úžasnou schopnost zrání a možnost vytvářet celou paletu chutí z této skvělé odrůdy – od suchých rieslingů (Trocken) přes polosuché, polosladké až sladké. Hrozny napadené ušlechtilou plísní Botrytie cinerea se označují Auslese (výběr z hroznů), Beerenauslese (výběr z bobulí) a Trockenbeerenauslese (výběr z cibéb).

Umí být svěží a ovocná, ale také skvěle zrají, ta nejlepší až po mnoho desítek let. Limetková nebo citrusová chuť dělá z této odrůdy skvělé pití v letních měsících, v chladnějším období můžete sáhnout po polosuchém nebo polosladkém ryzlinku. Legendární moselský vinař Egon Müller přitom tvrdí, že opravdový riesling musí být dokonce sladký.

Riesling se vyznačuje pomalým zráním, při kterém se vytváří typická ovocná kyselost a víno získává harmonii. Proto je tato odrůda předurčena pro severnější oblasti, kdy dozrává ideálně za podzimního slunce. Je také poměrně málo náročný na počasí i půdu. Optimální podmínky pro něj poskytují kamenné strmé svahy podél říčních údolí, které v sobě dokáží kumulovat teplo a udržet vlahý vzduch i za podzimních mlh.

V Evropě se riesling pěstuje hlavně v následujících zemích:

Riesling představuje vlajkovou loď mezi víny v Německu a tomu odpovídá i jeho plocha. Podle jednotlivých vinařských oblastí to je:

V jedenácti z třinácti německých vinařských oblastí je Riesling jedním z kategorie “Classic rebsorten”.

Mimo Evropu se pěstuje v Austrálii a Kalifornii.

Riesling má svoji typickou světle žlutou až zelenožlutou barvu, ve vůni dominují broskve a jablka, v ústech může být cítit jadrná kyselost. U ryzlinků z břidlicového podloží se výrazně projevuje minerální slanost. Z některých vín je dokonce až cítit pazourek, vyzrálé ryzlinky často vykazují pro někoho zajímavý benzínový nebo petrolejový tón.

Přirozený obsah kyselin poskytuje dobrý potenciál pro šumivé víno. Proto řada vinařů používá riesling jako základ svých sektů vyráběných tradiční metodou kvašení. Noblesní sladké Beerenauslese nebo Eiswein patří k mezinárodně nejuznávanějším obchodovaným německým vínům. Na pití ryzlinku se nespěchá, neměl by se pít dříve než jeden rok po sklizni. Mnohé z nich dosáhnou optimální dobu pití až po několika letech, životnost těch nejlepších je téměř neomezená.

Díky své chuťové rozmanitosti je riesling vděčným vínem pro párování s jídlem. Suché, ale také polosuché ryzlinky se velmi dobře hodí k lehkým pokrmům, mořským i sladkovodním rybám, masům s lehkými omáčkami a malé drůbeži.

Polosuché až sladké varianty dobře ladí s krémovými sýry. Spätlese nebo ušlechtilé sladké rieslingy jsou vynikající společník pro ovocné dezerty. Nejvyšší přívlastkové řady, např. Beerenauslese jsou optimální aperitivy k slavnostnímu menu.

Pro úplnost na závěr – ryzlink vlašský (welschriesling) pěstovaný většinou v Itálii, Rakousku, Slovinsku a na Moravě je zcela jiná odrůda než riesling.