Vernaccia di San Gimignano

Oblast San Gimignano kolem stejnojmenného města v srdci Toskánska je známým vinařským regionem už od dob středověku. Dnes stejně jako v minulosti je hlavní pěstovanou odrůdou slavná Vernaccia di San Gimignano, prý nejlepší italské bílé víno, které se v minulosti objevovalo na stolech šlechty, králů i papežů.

Kromě pěstování skvělého vína je San Gimignano také známým turistickým cílem díky své středověké architektuře a dochovaným věžovým domům. Ty vytváří unikátní panorama města a mohou za jeho přezdívku – Manhattan středověku.

Pro návštěvníky města je pak téměř povinným turistickým suvenýrem balení dvou lahví vína, kdy červené je Chianti a bílé právě Vernaccia. S tímto oblíbeným balíčkem potkáte v uličkách města každého druhého turistu.

Plocha zdejších vinic není nijak velká, celkem jde o 1900 ha (pro porovnání celé Toskánsko má 63633 ha vinic). Na druhou stranu je to přibližně šestina z celého regionu San Gimignano a třetina plochy určené pro zemědělskou produkci. Na zbylých dvou třetinách se pěstují především olivy a obilí. Vernaccia di San Gimignano zabírá 720 ha vinic. Zbylá výměra připadá na modré odrůdy pro výrobu Chianti a další specifickou apelaci pro tuto oblast San Gimignano DOC.

Zdejší podnebí je typicky středomořské se suchými léty, mírnými zimami a srážkami koncentrovanými ve dvou obdobích – první v dubnu a květnu a druhé v listopadu. Vinice jsou bez výjimky situované v kopcovité krajině v nadmořské výšce mezi 200 a 400 m n.m. Zdejší půda je pak tvořená především žlutými jíly a pískem, neobsahuje skoro žádné pevné, kamenité podloží. To má tu výhodu, že umožňuje kořenům révy dobře prorůstat půdou. Právě písčité půdy dávají zdejším vínům jejich pikantní, slanou chuť.

Přesto v rámci této souhrnné charakteristiky existuje i na malém prostoru San Gimignana velká proměnlivost jednotlivých faktorů (vystavení slunečnímu svitu, nadmořská výška, množství srážek a složení půdy) a jejich unikátní kombinace, které mají vliv na chuť výsledného vína. Pokaždé je tak akcentován jiný rys výsledného vína – ovocnost, pikantnost nebo mineralita.

Dnes v oblasti San Gimignano působí 170 pěstitelů vína, pouze 70 z nich ale lahvuje a prodává víno pod svým vlastním jménem.

Historie vinařství v této oblasti je nerozlučně spjatá právě s odrůdou Vernaccia a je opravdu impozantní, protože sahá osm století do minulosti. Takovým příběhem se nemůže pochlubit žádné jiné italské víno. Už na konci 13. století se Vernaccia objevovala na stolech šlechty, králů, papežů a bohatých obchodníků. Ti si ji oblíbili mimo jiné pro její královskou „zlatou“ barvu. A Vernacciu neměla v oblibě jen šlechta – verše o ní se objevují také v dílech Dante Alighieriho, Boccacia, Geoffrey Chaucera, Michelangela Buonarrotiho a mnoha dalších středověkých a renesančních básníků a umělců.

Vernaccia se nejdříve pěstovala v Toskánsku a Ligurii. Odtud pochází také první zmínky o ní. V roce 1276 bylo v San Gimignanu vydáno nařízení, aby se platila daň z Vernacci, která se vyvážela mimo obec, v roce 1285 píše zase kronikář Salimbene di Adam o Vernaccie vyráběné v Cinque Terre. To je označení pro 5 měst na ligurském pobřeží – Monterosso al Mare, Vernazza, Corniglia, Manarola a Riomaggiore. S městem Vernazzou s největší pravděpodobností souvisí také jméno odrůdy. Vernazza byla ve středověku známá jako opevněný přístav. Odtud vyplouvaly nejen lodě na výpravy proti pirátům (Vernazza spolupracovala především s janovskou republikou a poskytovala jí vojáky a flotilu lodí), ale také se zde nakládalo vyhlášené víno, kterému se začalo říkat podle přístavu.

Vernaccia z Corniglie byla velmi populární a nejvíce žádanou vernacciou ve 14. století. Později byly vyhlášené i vernacci z jiných regionů, kde se díky své velké popularitě začala také pěstovat – třeba Vernaccia di Cellatica (Lombardie), Santo Noceto (Kalábrie) a samozřejmě stoupala také obliba Vernacci ze San Gimignana. O ní píše například osobní správce vinného sklepa papeže Pavla III. (pontifikát 1534-1549) Sante Lancerio. Ten u příležitosti objednávky 80 láhví určených pro papeže litoval, že produkce v San Gimignanu je tak nízká. Jeho vlastními slovy „je to skvělé pití pro Signori a škoda, že jí dělají tak málo“. V roce 1465 byla Vernaccia ze San Gimignana podávaná na banketu při příležitosti svatby rodin Medici-Rucellai (u Medicejských byla jedním z nejoblíbenějších vín po několik století). V roce 1487 si zase v San Gimignanu 200 láhví na svatbu objednal milánský vévoda Lodovico Sforza.

V 18. století Vernacciu i další italská vína (například Malvasii) nahradily na výsluní popularity nové, exotické nápoje jako čokoláda, čaj nebo káva. Vernaccia se v San Gimignanu pěstovala ve stále skromnějším měřítku až do stavu, kdy v 19. století byly jediné keře této odrůdy na vinicích promíchané s dalšími odrůdami používanými pro výrobu běžných „stolních“ vín. Na začátku 20. století byla Vernaccia v malém množství pěstována pouze ojedinělými vinaři, buď jako kuriozita nebo na výrobu vína pro přátele, ale nikdy ne v takovém množství, aby mohlo být víno z ní prodáváno.

To se změnilo ve třicátých letech 20. století, díky Carlu Fregolovi. Ten snil o vzkříšení Vernaccii a obnovení její slávy. Procházel proto vinice v San Gimignanu a vyhledával jednotlivé zapomenuté keře. Díky jeho úsilí se podařilo Vernacciu opět vysadit jako plnohodnotnou odrůdu. Toto úsilí bylo sice přerušené 2. světovou válkou, ale v šedesátých letech ožila Vernaccia naplno.

Vernaccia di San Gimignano se stala prvním vínem, které získalo v Itálii apelaci DOC. Stalo se tak v roce 1966. O šest let později, v roce 1972, vzniklo Consorzio della Vernaccia di San Gimignano (později přejmenované na Consorzio della Denominazione San Gimignano), které si dalo za úkol dohlížet na správné dodržování postupů výroby Vernacci di San Gimignano DOC a dále tuto značku rozvíjet. To se podařilo, protože v roce 1993 získala Vernacci di San Gimignano dokonce status DOCG.

Vernaccia di San Gimignano DOCG se dnes může pěstovat pouze v okolí stejnojmenného města, a vinařů je tady poměrně málo. Consorzio uvádí 62 vinařů. Pro výrobu Vernacci di San Gimignano DOCG platí přísné podmínky. Odrůdy Vernaccia di San Gimignano musí být ve víně minimálně 85 %, dovolené jsou další bílé toskánské odrůdy v maximálním množství 15 %. Pro Riservy platí, že musí zrát 1 rok v sudech a další 3 měsíce v láhvi. To je pro bílá vína neobvyklé.

Pro úplnost je ještě třeba dodat, že v Itálii i jinde v Evropě se dnes pěstují ještě další odrůdy pojmenované Vernaccia, např. sardinská Vernaccia di Oristano nebo modré varianty Vernaccia di Serrapetrona z oblasti Marche a Vernatsch z Alto Adige. Ty ale nejsou s Vernaccia di San Gimignano příbuzné a pravděpodobně jde jen o náhodu související s dalším možným původem jména Vernaccia, které mohlo být odvozené z latinského „verna“ – místní, naše. Lidé si prostě na různých místech pojmenovali zdejší odrůdu jako „tu naši“.

Vernaccia se hodí skvěle jako aperitiv. V tom případě se má servírovat o teplotě 8-10 °C, jinak o 12 °C. Výborně se hodí také k prvním chodům se smetanovými omáčkami (rizota, pasta), rybám a bílým masům, jídlům s vajíčky nebo předkrmům. Uvádí se, že se Vernaccia krásně snoubí s těmito antipasti: bagnet verd (typická piemontská salsa z petržele s ančovičkami), acciughe sotto sale (ančovičky naložené v soli do skleněné nádoby a uchovávané tak 2-3 roky) nebo Alici marinate (marinované ančovičky).